Jak jsem si vyrobila Horův amulet (Amulet of Horus, Tomb Raider: The Last Revelation)

Nedávno se ve mě opět ozvalo přání něco si vytvořit. Něco spojeného s Tomb Raider (a taky něco ze Skyrimu, ale tohle je jinak zaměřený blog). Vzpomněla jsem si na Sonyu, která si před nějakou dobou pro své cosplaye vyrobila Lařin cepín (článek zde), a její postup mě inspiroval k vyzkoušení nového materiálu. K cepínu bych se také ráda dostala, nejprve se mi ale zachtělo mít vlastní ankh, vlastní Horův amulet. Posháněla jsem si proto spoustu věcí (a neustále jsem zjišťovala, že mi ještě něco chybí, takže od nápadu k realizaci uběhlo vícero dnů) a pustila jsem se do toho. V tomhle článku bych se s vámi ráda podělila o to, jak jsem postupovala, a jaký je výsledek.

Nejsem první ani poslední, kdo vyráběl Horův amulet. Hodně inspirativní pro mě byl například návod od Mony Miyamoto, přestože jsem nepostupovala úplně stejně (fimo jsem si sice původně koupila taky, ale, nakonec jsem ho vynechala). A naprosto nádherný je amulet od PantherArt.

---

Jak jsem už řekla, hrála jsem si s něčím, co pro mě bylo zcela nové. Jmenuje se to EVA Foam. Je to vlastně takový polotovar z plastu (ethylen-vinylacetát), pěnová hmota nařezaná do desek o různé síle. Můžete se s ní setkat v různých věcech, používá se třeba jako výplň do cyklystických sedel, bot... Mezi cosplayery je EVA Foam docela oblíbená - je totiž mnohem levnější než jiné termoplasty, hlavně ty od značky Worbla (z různých materiálů od Worbla se dají najít naprosto fantastické výrobky, zkuste si to někdy vygůglit, je to vážně neuvěřitelný... a na videa cosplayerů vyrábějících repliky se vážně dobře kouká). S Worbla zatím osobní zkušenost nemám, ale docela ráda bych to s ní někdy zkusila.

Desky EVA Foam připomínají trochu karimatky - takové ty klasické, co si dáváte pod sebe, když spíte pod stanem, nebo podložky na cvičení. Řekla bych ale, že oproti těm obyčejným karimatkám mají hustší strukturu a jsou o něco tužší.

Takže co jsem všechno použila?

• EVA Foam (objednávala jsem odsud, šíře 3 a 5 milimetrů)
• ostrý nůž + modelářské nože na drobnější vyřezávání
• nůžky
• pravítko
• podložku na řezání
• tavnou lepící pistoli + náplně
• štětec
• akrylovou zlatou barvu (použila jsem barvu v tubě od značky Koh-i-noor, odstín Gold 0810, je to taková pěkná tmavší zlatá)
• červený broušený (asi plastový) kamínek o průměru 2 cm
• propisku
• horkovzdušnou pistoli (kterou jsem nakonec moc nepotřebovala)

A samozřejmě nemůže chybět vzor, něco, podle čeho to celé vyříznout. Ten jsem získala jednoduše - vytiskla jsem si render Horova amuletu (jen jsem ho trochu zmenšila, aby nebyl na celou A4, ale o něco menší, ačkoli podle hry by snad na tu A4 i šel...).

Horův amulet je oboustranný - na jedné straně má zářivě rudý kámen, na druhé straně je jakýsi mechanismus, aby jej bylo možno použít jako klíč. Oproti jiným tvůrcům amuletu jsem si to dost zjednodušila - se zadní stranou jsem se prostě nezatěžovala, ačkoli původně jsem to měla v plánu. Protože ale bude můj amulet viset na zdi nebo stát na poličce, nebude zadní strana snad potřeba.

Nejprve jsem si z půlcentimetrové desky vyřízla dvakrát základní tvar ankhu. Popravdě mi nakonec stačil opravdu poměrně malý kus pěny (takže zbylo spoustu materiálu na jiné projekty :-D). Aby byl amulet správně silný, nastříhala jsem na malé kousky odstřižky pěny a horkým lepidlem jsem je nalepila jako prostřední vrstvu, na kterou jsem poté přilepila druhý ankh. Takový ankhový sendvič.

Poté jsem ze vzoru vystřihla prostřední kroužek a z odstřižku půlcentimetrové desky jsem podle něj vystřihla kolečko.

Mimochodem, asi jste si všimli, že je ta hmota černá. Zatím se mi nepodařilo přijít na to, čím na ni psát, aby to bylo vidět, takže jsem řezala podle přiloženého vzoru (zkoušela jsem ho taky přilepit izolepou, a dost jsem při tom zapatlala nůž).

Při řezání EVy je fakt důležitý mít ostrý nůž. Průběžně ho brousit. Přiznávám, že to jsem nedělala, ale cosplayeři to doporučují, obzvlášť když chcete mít pěkný čistý řez. Pěna totiž při tahu tupějším nožem může dělat nepěkné cucky. Při větších projektech je určitě lepší si ostrost nože hlídat.

A... abych nezapomněla - ještě před tím, než jsem na ankh nalepila horní vstvu, jsem se potýkala s hieroglyfy. Hieroglyfy byly velmi obtížný bod programu. Víte, správně - aby to bylo tak jako ve hře, a tak, jak to uměli Egypťané - by to vlastně měly být basreliéfy, tedy obrázky mírně plastické, VYSTUPUJÍCÍ z povrchu. Jsem si jistá, že existuje i nějaký nástroj, kterým by to dokázal dnešní výtvarník, ale já jsem takové kouzlo nesehnala.

Šla jsem na to proto poměrně buransky - obrázky jsem do ankhu vyryla propiskou. Radši neříkám hieroglyfy. Sice jsem se jimi snažila inspirovat, ale s takovým hrubým nástrojem to moc nešlo. Pěna není papír, obzvlášť když na ni tlačíte.

Můj původní nápad byl vyrýt obrázky do pěný tenkým nožem a pak je nahřát horkovzdušou pistolí. To je takový oblíbený cosplayerský trik, horký vzduch totiž s pěnou spolupracuje a zvýrazní vyryté vzory. Jenže se mi nedařilo vyrýt nožem takové drobné motivy, proto jsem nakonec vzala takové hrubé rydlo (ostrá tužka by se rychle zlomila). Mimochodem, když do pěny ryjete propiskou, nezkoušejte ji pak nahřívat, protože se ta potvora narovná a musíte rýt znovu.

Když jsem to tedy (znovu) vyryla a slepila základ ankhu, vzala jsem si tenčí desku (3 mm) a vystřihla z ní tenký proužek (široký tak akorát, aby o pár milimetrů přesahoval prostřední kolečno, takže nějakých 8 mm).

A nalepila. Bacha, to lepidlo je vážně horké. Ale pěkně to spojí, to ano. Kolečko s obrubou jsem pak nalepila na ankh. Pak jsem se pustila do stříhání proužků obklopujících celý ankh, také 3 mm, ale tentorkát o šířce 2 cm (1,5 cm ankh + 5 mm na obrubu).

Prostě jsem si nastříhala dvoucentimetrové pásky a zkoušela, jakou budu potřebovat přesnou délku. V místech, kde jsem potřebovala ostřejší záhyb, jsem pásek před přilepením lehce nařízla (chtělo to hodně zkoušení). Plus do spodní části ankhu patří malý tenký proužek dělící spodní část egyptského kříže.

Už se to docela rýsuje, co říkáte?

Mona Miyamoto svůj ankh zlatou barvou stříká. Také jsem si zlatou akrylovou stříkací barvu pořídila, nakonec jsem se ale rozhodla použít klasicky štětec a barvu v tubě. Tu na stříkání bych zvolila spíš na větší věci, abych nevyplýtvala tolik barvy okolo.

Malovala jsem v podstatě jen čistou barvou, neředila jsem. A najednou jsem byla velmi ráda, že je hmota černá, protože černá na zlaté, na to se moc pěkně kouká. A řekla bych, že to vytváří i celkem pěkný "antický" efekt.

Celý ankh jsem natřela jednou vrstvou barvy, počkala jsem, až dobře uschne, a pak jsem přidávala další vrstvy tam, kde se mi to zdálo potřeba.

Takhle vypadal bok amuletu po jednom nátěru.

Dá se říct, že jsem celý amulet natřela dvakrát. Některá místa jsem nechala schválně tmavší, aby zůstala taková jakási... patina.

A pak už jen zbývalo počkat, až nátěr uschne (dvakrát jsem opravovala jedno a totéž místo, protože jsem byla nedočkavá a už jsem se chtěla vrhnout na finální krok), doprostřed kroužku nalepit červený kamínek - a bylo hotovo.

Bohužel je teď na focení vážně nešikovné světlo, omlouvám se proto za kvalitu fotek.

Myslím, že by to chtělo ještě lépe vymyslet ty hieroglyfy a dát větší pozor při lepení, aby něco neodstávalo, ale jinak jsem s výsledkem velmi spokojená. A vážně mě nadchla ta zlatá, nečekala jsem ani, že bude působit tak... autenticky. Na fotce to bohužel tolik nevynikne. Škoda, že nemám žádnou sběratelskou krabici The Last Revelation, hezky by se vedle ní na poličce vyjímal :-)