Velká čínská zeď & Tomb Raider

Tenhle článek měl vzniknout vlastně už minulý rok, kdy jsme na podzim slavili dvacetileté výročí druhého dílu Tomb Raider. Jenže znáte to, člověk míní… a ne vždy to dopadne podle plánu. Takže tentokrát pořádně: před bezmála jednadvaceti lety spatřil světlo světa Tomb Raider 2. Na konci loňského srpna také Nicobass zveřejnil první dokončenou část svého fantastického projektu Tomb Raider: The Dagger of Xian. První level fanouškovského remake TR2 se samozřejmě nemůže odehrávat jinde než na Velké čínské zdi, která v jeho pojetí vypadá skutečně skvostně. Více informací o projektu i level ke stažení najdete na Nicobassových stránkách.

Poznali byste, že se jedná o záběr ze hry?

Říká se, že legendy a mytické příběhy mají vždy nějaký reálný základ. (Mám pocit, že to tvrdí i sama Lara.) Také vývojáři z Core Design při vymýšlení příběhů o Laře Croft sahali po historickém, mytologickém i zeměpisném materiálu ze skutečného světa - často si jej však notně upravili a přetvořili k obrazu svému.

---

Dračí císař - císař zakladatel

Pamatujete-li si z dějepisu něco o historickém vývoji Číny, tak asi víte, že se na území tohoto poměrně rozsáhlého státu původně rozkládalo sedm soupeřících samostatných království. Toto období čínské historie proto bývá označováno jako "Období válčících států". Nejsilnějším se ukázalo být království Čchin. Jeho vládce Jing Čeng (259-210 př. n. l.) provedl v zemi potřebné reformy v zemědělství i v armádě, potlačil vnitřní povstání, a království mohlo prosperovat i rozšiřovat svůj vliv. Čchinský panovník si šest sousedních království definitivně podrobil v roce 221 př. n. l. po desetiletém boji a přijal titul Čchin Š'chuang-ti (doslova "první čchinský císař", předchozí panovníci čínských zemí se označovali pouze titulem "wang", tedy "král").

Jistě by bylo možné napsat spoustu krvavých pikantností o vládě tohoto autokratického tyrana, který nad zemí vládl skutečně tvrdou rukou. Například nechal zaživa pohřbít spoustu učenců, a protože chtěl přepsat dějiny ve svůj prospěch, musely být zničeny všechny knihy v říši. Na obyvatelstvo, značně vyčerpané a stále vyčerpávané vlekoucími se válkami, uvalil vysoké daně, a zaváděl tvrdé postihy a tresty. Jeho reformy ale také zemi pomohly, napomohl rozvoji hospodářství i kultury (provedl například reformu písma). Čchin Š'chuang-ti proslul také jako ten císař, který si nechal vystavět skutečně nákladný palác, na ochranu svých tělesných ostatků nechal vybudovat hrobku se slavnou terakotovou armádou, a na obranu říše před nájezdníky ze severu začal stavět na severních hranicích říše velkou zeď. K té se ještě vrátíme.

Čchin Š'chuang-ti představuje významnou postavu nejen pro historii Číny, ale také pro příběh Tomb Raider 2, kde vystupuje hned v úvodním videu hry coby nebezpečný drak. Pokud si nevybavujete intro Tomb Raider 2, můžeme si jej připomenout:

Ocitáme se v bitvě poblíž Velké čínské zdi. Císařská armáda plundruje zemi; všimněte si například detailu mrtvol nabodnutých na kůlech. Obránci zdi nápadně připomínají tibetské mnichy, se kterými se potkáme ve hře později. Stojí proti strašlivé přesile - v čele početné a dobře vybavené armády stojí sám císař, který však nemá lidskou podobu, ale dračí. Vlastní totiž mocnou dýku Xian. Kdo si tuto dýku zabodne do srdce, získá sílu draka a stane se neporazitelným. Dokonce i císařova armáda je díky tomuto mocnému artefaktu silnější. Jediný způsob, jak lze draka porazit, je vytáhnout mu dýku z těla - v tom okamžiku drak-císař umírá a bitva je dobojována.

Dýka dodala císaři vše, co si jen mohl přát - obrovskou sílu, moc, a především nesmrtelnost. Dokud měl císař dýku zabodnutou do srdce, nemohl zemřít. Touha po nesmrtelnosti se ale moc nevyplácí, o tom nás poučila již řada příběhů. Osudná se stala nejen dračímu císaři ze hry, ale i jeho reálnému předobrazu. Čchin Š'chuang-ti sice nevlastnil dýku Xian, po věčném životě ale toužil natolik, že ke sklonku života intenzivně pátral po elixíru mládí, a když mu v roce 210 př. n. l. skupina lékařů nabídla lektvar nesmrtelnosti obsahující malé množství rtuti, lačně jej vypil a následně zemřel na následky otravy.

Z historie Velké čínské zdi

Čchin Š'chuang-ti stavbu opevnění zahájil; podobu, kterou si s Velkou čínskou zdí nejčastěji spojujeme, ale stavba získala až o mnoho století později. Podobná opevnění proti nájezdníkům budovaly činské státy již od 7. století př. n. l. Představa, že by byla najednou postavena několik tisíc kilometrů dlouhá zeď od východu k západu (nebo naopak) neodpovídá realitě. Historikové se domnívají, že první císař po sjednocení země "pouze" převzal existující obranné stavby a nechal je rozšířit tak, aby vznikla velká jednotná ochrana. Přesto se jednalo o monumentální projekt, který spolkl značné množství peněz i lidských životů.

Takto vypadá Velká zeď dnes - tedy když po ní zrovna neběhají turisti. Ne všechny úseky se dochovaly stejně dobře a některé jsou zcela nedostupné.

Stavbou zdi byl pověřen císařův generál Meng Tchien v roce 215 př. n. l. (Že by se i generál dostal do hry? Všimněte si onoho honosně oděného válečníka, který sleduje smrt draka...) Celý proces byl zahájen poté, co první čchinský císař vypudil z meandru Žluté řeky hunské kmeny. Klíčový odkaz se dochoval v díle Š-ťi (Zápisky velkého historika): "Poté, co Čchinové sjednotili Podnebesí, byl Meng Tchien vyslán, aby velel armádě o síle 300 000 mužů..., a postavil velkou zeď, budoval v ní prostupy a průchody podle uspořádání terénu. Se stavbou se započalo v Lin-tchao, poté byla překročena Žlutá řeka, zahnulo se severním směrem k hoře Jang a dosáhlo se až k Liao-tungu ve vzdálenosti více než 10 000 li." (li = 500 m)

Zeď se v průběhu času vyvíjela a měnila. Měnily se způsoby její stavby i umístění obranných valů, neboť se proměňovaly i hranice země, již bylo potřeba chránit, a měnil se také postoj panovníků vládnoucích dynastií k náročné stavbě. Během staletí prošla zeď mnoha rekonstrukcemi, přestavbami a úpravami, a nelze dnes zcela jednoznačně určit, kudy vedla původní zeď. Některé části se možná nikdy nepodařilo dokončin, některé byly zcela zničeny. Na tomto odkazu najdete mapu zachycující proměny podoby zdi v různých obdobích.

Průřez zachycuje vnitřní uspořádání jedné z věží.

Stavba velké zdi byla komplikovaná i kvůli přírodním a klimatickým podmínkám; zeď musela být vedena i přes skutečně nehostinné oblasti - hornatý terén s vrcholky až 3000 metrů nad mořem, přes pouště i polopouště. Dělníci ale pochopitelně museli pracovat i přes letní písečné bouře a zimní mrazy. Rozmanitost přírodních podmínek se odrazila v různých stavebních technikách použitých při vzniků obranných zdí na různých místech. V zásadě lze popsat tři nejobvyklejší typy konstrukcí:

1) upěchovaná zemina zpevněná rostlinným materiálem (dřevem, bambusem...)

2) zdění na sucho (jen kameny, kameny, kameny...)

3) zdi z vypalovaných cihel a kamene spojovaných maltou.

První dva typy jsou starší a používaly se při budování obranných valů zejména v Období válčících států a za prvních dynastií - Čchin a Chan. Třetí stavební styl se objevil teprve v době dynastie Ming (1368-1644), která dala Velké čínské zdi její dnešní podobu. Začala k její výstavbě využívat speciálně vypálené a skutečně kvalitní cihly (které snesou asi tolik jako dnešní železobeton). Obrázek níže ilustruje stadia výstavby zdi (jednotlivá stadia probíhala samozřejmě odděleně, ne najednou). Nejprve byly umístěny základní kameny. Kámen se obvykle těžil v blízkosti rozestavěného opevnění. Poblíž míst, kde byla stavěna zeď, vyrostlo také nesčetně vypalovacích pecí, v kterých vznikaly cihly, tedy další důležitý prvek mingské zdi. Vypalování probíhalo při teplotě 1150 stupňů po domu sedmi dnů. Dodnes lze prý na některých cihlách na Velké zdi spatřit otisky se jmény jejich výrobců.

Dalším důležitým prvkem Velké zdi byla malta používaná jako spojovací materiál. Skládala se z vápna, jílu a "tajné přísady", z které se nakonec po dlouhém bádání vědců vyklubala rýžová mouka. Jejím přidáním se u malty zvýšila pevnost natolik, že na některých místech zdi erodovaly cihly rychleji než malta mezi nimi.

Jak je vidět na obrázku, základem Velké zdi jsou vlastně kromě pevného kamenného podloží dvě rovnoběžně vedené zdi, mezi kterými je upěchována výplň. Tu tvořilo pevné jádro z místní spraše smíchané s hrubým pískem, štěrkem a sutinami. Ochoz na vrcholku zdi byl často tak široký, že vedle sebe mohlo jít pět osob. V hůře dostupných úsecích na horských hřebenech se ale mohl zúžit až na pouhý půlmetr. A aby mohla zeď řádně sloužit k obraně, byly ochozy obvykle vybaveny střílnami pro lukostřelce, děla - i pro ty, co mohli házet jenom kameny.

Takto postavený dlouhý "drak" z kamene a cihel je po celé své délce přerušován četnými věřemi, bránami, vodními bránami i pevnostmi. Zeď také střežily stovky samostatných signálních věží. Na určitých místech vybíhaly ze zdi odbočky, některé i poměrně rozsáhlé, které se táhly po sousedních hřebenech.

Celkovou délku zdi není snadné určit. Na některých místech se zeď táhne v několika liniích, jinde je naopak přerušena. Po započtení všech možných úseků dospěli vědci v roce 2009 k údaji 8850 km. Podle výsledků výzkumu z roku 2012 by mohla měřit neuvěřitelných 21 196 km!

Těžko lze spočítat také to, kolik lidí na zdi v průběhu věků pracovalo a kolik lidí kvůli této práci zemřelo. Dělníci se obvykle rekrutovali z pohraničních rolnických vesnic. Stavba zdi je osvobodila od daní, ne ale od dřiny. Na stavbu byli posíláni také nepohodlní lidé a otroci. Někdy bývá Velká zeď považována za prastarý čínský gulag. Tvrdí se, že "na každém metru Velké zdi zemřel člověk". Vysloužila si také přezdívku "nejdelší hřbitov světa"; mrtví dělníci byli údajně pohřbíváni přímo do zdi (toto tvrzení je pouze mýtus). Dochovaly se též lidové písně a příběhy odkazující k utrpení stavitelů zdi. Populární je příběh o ženě, jejíž muž byl odvelen na stavbu zdi, kde však zemřel. Když se to žena dozvěděla, propukla v tak silný pláč, že zeď pukla a odhalila kostry mrtvých dělníků (včetně jejího manžela).

Úkryt pro dýku Xian

Asi nejzajímavějším architektonickým skvostem, který se stavitelům Velké čínské zdi povedlo vybudovat, je samozřejmě chrám Xian. Psst, mudlové, co nehráli Tomb Raider 2, nemají o tomhle tajemství ani tušení!

Cesta k chrámu není vůbec snadná. Lara Croft se vydala do míst, kam se jen tak někdo nedostane. Natož turisté. Dovedete si představit, jak by výletníci překonávali tyto ostré kotouče?

Podle té kostry to vypadá, že to někdo přece jen zkoušel.

Tady též...

Všimněte si prosím těch zdí. Ano, pořád jsme ve zdi! Jsme v nitru Velké čínské zdi. To sem dělníci nastrkali zajímavou výplň, co říkáte?

Koupání jen na vlastní nebezpečí!

Vstup do chrámu Xian je chráněn řadou překážek - a dobře zamčenými dveřmi.

Nesmrtelnost na dosah ruky. Každý krok může být zrádný...

V obrovských podzemních jeskyních se ukrývají skryté poklady.

Terakotoví válečníci nemohou chybět. A jak hráči vědí, někteří se umí i pěkně rychle hýbat.

Pomíchejme teď trochu skutečnou historii s Lařiným fikčním světem a na závěr pouvažujme. Předhodím vám teď několik otázek, na které sama neznám odpověď, ale mohlo by být zajímavé se nad nimi zamyslet.

1) Kdo byli oni mniši, kteří bojovali s císařem? Pocházeli z Tibetu, nebo do Tibetu odešli?

2) Jak se asi mohli dostat do role obránců Velké zdi?

3) Jak se mohlo stát, že císař, který nechal zeď vybudovat, na ni sám útočil? (Že by ho moc dýky tak přemohla, že začal ničit vše, co mu přišlo do cesty? Zešílel - nebo už byl šílený, když si dýku zabodával do těla?)

4) Kdo postavil chrám, do kterého mniši ukryli dýku? Sami mniši? Podíleli se nějak na stavbě zdi? Skryli chrám schválně pod zeď, nebo se pod ni dostal až časem? (V intru to vypadá, že vstup do chrámu je samostatně, mimo zeď. Že by jej postupně budovaná zeď časem zakryla?)

5) Že by chrám vybudoval sám císař - když je jeho součástí i dračí doupě, respektive místo určené k přeměně?

6) Otázka, co si vždycky kladu, když vidím nějakou hrobku: Jak mohly sakra vzniknout (a nezhroutit se) tak obrovské podzemní prostory?