Moje prozatimní dojmy z TR 2013

Nevím jestli to někoho zajímá, ale chystám se vám prozradit svoje dojmy, které zatím z hraní TOMB RAIDER 2013 mám. "Zatím", neb jsem ještě hru nedohrála do konce (chystám se teprve vydat pro Sam, když s ní chtějí vykonat "fire ritual").

Někdo možná ví, že jsem donedávna Crystal Dynamics i jejich nové hry odmítala, hlavně taky kvůli tomu, že totálně změnili Laru a já tu starou prostě miluju. No, zkrátka jsem prošla jakousi duševní změnou a rozhodla jsem se, že si oba nové TR zkusím zahrát naprosto bez názorů okolí a bez předsudků. Odmítala jsem je už jen z principu, že jsou nové a viděla jsem na nich jen všechno to špatné. Proto doufám, že vás moje první dojmy s hraním mile překvapí. Mě teda překvapily...

Aby to bylo tak, jak by to mělo být, zkrátka popořadě, začala jsem nedávno hrát, jak už jsem se zmínila, TOMB RAIDER 2013. Nejprve jsem se obávala, že mě celé tohle "zkoušení zamilovat si hry od Crystalů" (jednodušeji to říct nejde :D) odradí díky jejich prvnímu dílu. Vždycky jsem byla pesimistická co se týče příběhu podobnému seriálu Ztraceni. Hlavně zarytý fanoušek Lary byl odjakživa zvyklý na naprostou samotu Lary při jejích archeologických průzkumech a tak to v mých očích novou Laru oslabovalo. Nakonec tenhle skupinový prvek při hraní ani moc nevnímám, to znamená, že ho nevnímám negativně. Snažím se opravdu vcítit se do Lary, do situací a čtu si pečlivě všechny možné zápisy z deníků, na které jsem narazila. Beru to opravdu vážně a důkladně. Upřímně musím přiznat, že se těším na Rise of the Tomb Raider a jsem moc zvědavá, jestli mé návrhy (dále v článku), co by šlo udělat jinak či lépe, Crystalové v další hře, či zbytku první hry, splní.

Zpátky k TR 2013. Ta hra mě zatím opravdu baví. Objevování a sbírání všech krabic, nábojů a tak dál, přestřelky a sledování příběhu, který zažívám naplno poprvé. U toho objevování mě ale mrzí, že věci ke sbírání prostě jen tak leží ve vašem dohledu a jde jen o to oběhat je a sebrat (nebo aspoň na většině místech). Nejspíš je to dáno obtížností, kterou má hráč nastavenou (já mám druhou, takže nic těžkého). Radši bych, kdyby byly rozmístěny důmyslněji po mapě. Ale i tak mě to baví.

Tím se dostávám k dalšímu postřehu, co se týče jednoduchosti vs. složitosti mapy. Někdy je hra strašně lineární, prostředí vypadá skutečně hodně složitě, ale když to projdete, zjistíte, že jste tam vlastně vůbec nic neudělali, byl to jen průchod dál, aniž by byl nějak více využitý. A to je podle mě škoda. No a na druhou stranu je zas někdy prostředí tak složité, že skutečně nevím, co dělat dřív :D A trochu se bojím někam vyrazit, abych se ještě mohla vrátit a vše najít a posbírat. Takže prostě mi přijde, že se střídá linearita s velkou složitostí v terénu. Ale to je spíš jen postřeh, než nějaká výtka. Jak už jsem psala, bylo by prostě super, kdyby lépe využily ty krásné a složitě vypadající místa/prostory/terén/...

Líbí se mi to, že při postupu ve hře člověk nedělá pořád to samé, ale schopnosti a dovednosti Lary se vyvíjejí, a tak přicházejí nové možnosti, kam se dostat a co dělat. Baví mě zjišťovat triky tipu: "jak to jen zapálit, aby mi z toho spadla bedýnka" :D A samozřejmě nejen padání bedýnek. Ne úplně na začátku hry, ale blízko začátku člověk hodně mačkal EEEEE, →←→←→← a F až do zblbnutí. Měla jsem s tím nejprve trochu problémy, než jsem pochopila, kdy že mám zmáčknout to "F" :D Musíte pochopit, že nové hry nehraju, a tak nemám zkušenosti z jiných her, ale učím se rychle. Možná i proto je to pro mě zábava, protože se najednou učím víc věcí.

Někdy mi přijdou zvláštní i ty neviditelné bariéry kolem určitých modelů, po kterých by se dalo chodit, ale nejde to (nebo vás to prostě z nevysvětlitelného důvodu nepustí blízko ke stěně). Kdo ví, jestli to byla jen lenost vývojářů počítat pro tohle fyziku, nebo to tak prostě chtěli, nicméně v jeskyni to člověku ani tak nevadí, ale je divné, když jste venku ve volném prostranství a nemůžete třeba skočit ze skály, kdekoliv chcete, protože tam jsou bariéry, které se vyskytují různě i v nížinách. Opět to ruší ten dojem z otevřeného světa a svobody pohybu. Já netvrdím, že chci po Crystalech hru, kde byste se mohli dostat všude, ale že to mohlo být ošetřeno méně nápadně. Stejně tak, že to Laru ve vzduchu posune o půl metru doleva, protože jen tam se dá chytit, na to si ale člověk po Legendu, Anniversary a Underworldu už zvykl. Ale co já vím, já u vývoje hry nebyla, takže to třeba jinak udělat nemohli, nevím. Je to jen postřeh. Samozřejmě je prostředí dost složité, modely různě zvlněné a zaoblené, tohle je asi normální u nových her.

U čeho vždycky málem dostanu infarkt, jsou Lařiny šílené pády přes desatero poschodí různé, propadající se a ještě ke všemu hořící konstrukce, kdy se to celé odehraje za tři sekundy. Ale co se do těch tří sekund všechno vejde! Co se stihne stát! No já nevím, ale nemyslíte, že toho tam Crystalové dali až moc? :D Že by Laře úplně bohatě stačilo, kdyby prostě spadla jednoduchým pádem? Nebo něco rychle přeskočila? Aby tam byl ten efekt honem honem, akce akce, rozumíte. Prostě mi to přijde šílené :D A Lara to všechno přežije. Ocelová žena :D

Poslední zmínka - "I hate Tombs." Proč? Proč to jen řekla? Já jsem ještě nečetla nový životopis od Crystalů pro remake (doufám, že nějaký vůbec je), takže neznám pozadí její osobnosti, ale přijde mi zvláštní, když milovnice archeologie řekne něco takového, nebo komentuje Samino vyprávění bájné legendy o Himiko (myslím, že mluvila o ní) znuděným toném "a tady mě vždycky ztrácí". Možná je ale ještě brzo hodnotit její charakter a ji celou. Jsem opravdu zvědavá, co bude dál a jaký bude Rise.

No a to je vše přátelé :) Co si myslíte o mých dojmech? Je něco, co byste mi mohli objasnit? Ale... ŽÁDNÉ SPOILERY! :D Děkuju :)