Blood Ties - něco jako recenze

Když před rokem vyšel Rise of the Tomb Raider a měli jsme možnost nahlédnout do rodinného sídla Croftů, přáli jsme si, aby nezůstalo jen u toho. Dovádění v Lařině sídle je součástí Tomb Raider už od počátku série. Vzpomínáte na halu plnou beden, překážkovou dráhu na zahradě, bludiště? Kdo nezkusil zavřít Winstona do mrazáku, ten jako by TR nikdy skutečně nehrál. Nyní jsme se dočkali 20. výročí série Tomb Raider, dočkali se ti, co čekali na PS4 vydání Rise, a dočkali jsme se všichni návštěvy Lařina sídla, sídla Croftů v jeho rebootované verzi.

Croft Manor se odemkne k hraní od chvíle, kdy hráč vkročí do oblasti Siberian Wilderness (takže pokud jste už hru dohráli, můžete se do něj pustit hned). Odkaz v hlavním menu otevře dvě možné varianty hraní v sídle, a to Blood Ties, příběhový nový level, a Lara's Nightmare, sídlo plné zombíků. Zvolila jsem první možnost - zombíci mě zrovna nelákají.

Rodinná záležitost

Venku je tma, po oknech stékají kapky deště. Lara je ve zšeřelém sídle úplně sama. Vypadá to, že Croft Manor už nějakou dobu nikdo neobývá. Lara se sem vrátila, aby si ujasnila, co pro ni vlastně sídlo a minulost znamená. Je tu ale problém - kromě Lary si dělá na sídlo nárok také Lařin strýc Atlas de Mornay, bratr Lařiny matky Amélie. Její svatbu s Richardem Croftem nepřijala rodina de Mornay zrovna nadšeně, nelíbilo se jim, že se zapletla s mužem, který pošpinil svým "šílenstvím" pověst velké rodiny Croftů. O tom, co se s Amélií stalo, toho Lara moc neví, protože její otec o bolestné ztrátě nerad mluvil a křídlo zámku, které měl s Amélií spojené, nechal uzavřít. Strýc Atlas se snaží Laru o sídlo připravit a tak Lara hledá otcovu závěť, aby dokázala, že je právoplatná dědička.

Jeden velký výlet za vzpomínkami
V téhle kapitole skutečně není žádná bitka. Kromě Lařina strýce tu není žádný nepřítel, což je vlastně dost příjemné. Úkolem hráče je prozkoumat sídlo a sbírat indicie v podobě dopisů, deníkových záznamů a hlasových nahrávek, které odkrývají příběh Lařiny rodiny. Kromě textových stop se kolem nachází množství památek, které v Laře probouzejí zasuté vzpomínky: fotografie, upomínky dětských her, podobizny předků a další. Některé věci prostě najít musíte, abyste mohli kapitolu dohrát, jsou totiž součástí hádanky, kterou potřebujete vyřešit.

Spousta narážek mě příjemně překvapila a potěšila, například hudba v knihovně, Winstonovy dopisy, odkaz na dýku Xian... Hledat se vyplatí!

Negativ není mnoho

Pár bych jich přece jen zmínila. Prostor Croft Manor, po kterém se můžeme pohybovat, je poměrně dost malý. Chvíli se to možná nezdá, protože je hráč ohromen množstvím detailů, mnoho místností se nám ale k prozkoumávání nenabízí. Doplnila bych třeba přinejmenším kuchyň nebo Lařin pokoj. Vývojáři nám v příběhové části tohoto dodatku slíbili hodinu hraní a myslím, že to dodrželi. Já sama hrála trochu pomaleji a herní čas mi vyšel na tři hodiny. Ale dost dlouho jsem se motala dokola při řešení hádanky, protože jsem měla jednu indicii přímo před nosem a pořád jsem ji z nějakého záhadného důvodu ignorovala. Za ty tři hodiny jsem ale kapitolu odehrála v podstatě celkou, ke stu procentům mi chybí jen asi dva předměty.

To druhé, o čem bych se chtěla zmínit, snad ani není negativum, spíš jen taková moje úvaha. Amelie de Mornay mi v mnoha věcech připomněla Laru z klasických dílů. Vzpoura vůči rodině, dobrodružná povaha, pád letadla v Himalájích. Skoro jako kdyby ta dnešní mladá Lara byla vážně dcerou klasiky. Nebo jako by Amelie byla víc Larou Croft než Lara sama. Tedy až na to umění.

Celkově pro mě byl Blood Ties příjemným dárečkem k 20. výročí série. Zaujal mě asi nejvíce ze všech dodatků, co k Rise vyšly. Jen škoda, že nebyl delší/větší a že se Winston zúčastnil jen prostřednictvím dopisů...