Žiju, občas

Ale jsem strašně, strašně líná.

Ale v minulých dnech jsem také strávila nějakou tu hodinu opětovným hraním Tomb Raider a slíbila jsem vám nějaký ten screenshot, a sliby vždy plním.

Tahle scéna je o hodně bolestivější než se zdá, tedy alespoň pro mě. Vždycky jsem po tom šíleném mačkání E snad vysílenější než Lara.

---

Temná mrchožroutí jeskyně nabízí silnou atmosféru. Lara tuším právě sleduje oběť na oltáři Solarii.

Solarii jsou kutilové, všimněte si lampy vyrobené z přilby.

Světlo na konci tunelu. Je to bezpečné, Laro?

Nádech na čerstvém vzduchu.

Západ slunce na pobřeží má hodně co do sebe.

Jen si tak jdu tunelovitou cestou a najednou narazím na stěnu z deště.

Z druhé strany nic není...

Víte, to ohniště ještě nemělo plát. V této scéně Lara poslední zápalkou rozdělá oheň. V mém případě roztřesenou rukou zapalovala hořící dřevo. Nějaká chyba.

Ještě jednou totéž.

Uděláme jelínkovi pápá.

Nalezení pokladu je vždycky příjemná a půvabná záležitost.

Solarii nejsou zrovna kancelářský typ:-)

Nápisy na zdech nejsou zrovna povzbudivé.

Father Mathias will set us free. Fear the demons. The storm is watching...

Kuk!

Utíkej, Laro, utíkej.

Asi to není příjemný pocit, když vám o hlavu zavadí takovýhle fešák.

Chvíli trvalo, než Lara v téhle pozici nastavila hlavu tváří ke mně, takže na tom provaze visela o něco déle, než si asi přála.

Proč Lara Mathiasovi pořád jen vyhrožuje, ale trvá jí tak dlouho, než jej nakonec zastřelí?

Vžum!