Když máte oči otevřené, vyskočí na vás Tomb Raider odevšad
Prostě... je to ten rozdíl mezi nočním spánkem a denním spánkem. To druhé je prostě to, že člověk, otupělý světem, nudou, únavou, svými myšlenkami... prostě nevnímá. Myslím, že mohu prohlásit, že ve dne spím téměř pořád. Ale občas se taky probudím, a pak mám pocit, že na mne Tomb Raider skáče odevšad (zvláštní slovo, viďte? Líbí se mi).
Stačí potkat na zahradě žebřík a vzpomenu si na všechny ty opičí dráhy, co jsem před lety pro sestřičku stavěla, aby si mohla hrát na Laru Croft. Protože jsem nastydlá, otevírám skříň-lékárnu, co doma máme, a bleskne mi hlavou, jestli jsou ty Lařiny lékárničky taky bezedné jako její batůžek, když se do nich vejde všechno to možné, co Lara potřebuje na různá zranění.
Vezměte si třeba Winstona. Celým jménem Winston Smith (i když to příjmení mu spíš přiřadili fanoušci a požehnali až Crystalové). A já četla Orwellův román 1984 až po tom, co jsem se s Winstonem a Larou seznámila. Upřímně řečeno jsem měla docela problém nepředstavovat si na místě hlavního hrdiny tohoto děsivého příběhu právě Lařina Winstona. A jestli 1984 znáte, dovedete si asi představit, jak podivná představa to je.
A tak dále...
Komentáře
Okomentovat