Charlie versus Tomb Raider - mé dojmy - aktualizováno

Třicet pět hodin. A to mi hra hlásí jen 93 %, ještě mi zbývá najít nějaké kešky, dokumenty a tak. Jsem vyčerpaná, sotva jsem se zbavila třesavky, mé oči jsou unavené, v pravém mi dokonce škube, klávesa E vyžaduje dovolenou dlouhou jako uherský rok a moje tělo i mysl si přeje totéž. Když jsem po dohrání hry padla do postele a zavřela oči, stále jsem měla pocit, že se kolem mě všechno třese, a před očima se mi míhaly výjevy ze hry. Rozhodně jsem plná dojmů. Nejsou všechny pozitivní, ale zase nejsou všechny negativní.

Asi teď čekáte, že vám tu předložím všechny své dojmy a řeknu, jestli ta hra za to stojí nebo ne. O to první se rozhodně pokusím, to druhé si musíte rozhodnout sami.

Dívejte se a kochejte se

Začít bych mohla něčím, co se hodnotí snadno. Ostrov je skutečně příjemně velký, lokací je docela dost a každá je jinačí, takže se při jejich střídání člověk nenudí. Jedna je spíš o prozkoumávání, druhá o přestřelce, ve třetí se plížíte a odstřelujete nepřátele jednoho po druhém, ve čtvrté se zase musíte poprat s nějakou hádankou. V každém prostředí je skvěle zvládnuté vykreslení atmosféry, jež tam panuje. Svěží jarní les, zaprášené město duchů, pláž plná vraků, hořící palác... Bouřící vlny, větrná smršť, popel snášející se z hořících střech... A řeknu vám, měla jsem grafické detaily snížené na minimum, abych co nejméně snížila nároky hry na můj počítač, a přesto si na grafiku rozhodně nemůžu stěžovat. Ta hra je prostě krásná.

Zvuky nebeské

A krásně zní. Soundtrack byl jednou z prvních věcí, které jsem si na hře už při postupném odhalování informací o ní oblíbila, a rozhodně to tak zůstalo. Neslyšela jsem sice od Jasona Gravese žádný jiný soundrack, takže nemohu porovnávat, ale ten k novému Tomb Raideru je skvělý. Hned bych ho zařadila poblíž svých milovaných soundtracků z klasických dílů.

Vyprávějte, jak to bylo se zrozením Lary Croft

Už jsme si vyslechli pěkných pár verzí Lařiny minulosti a teď je tu další. Zase restart, zase nová Lara. Vlastně už třetí herní. Máme tu klasickou Laru Croft v sérii Core Design, která havarovala v Himalájích, rodiče hledající barbie Laru od Crystal Dynamics a teď tu je třetí Lara Croft, Lara, která přežila nepřátelský ostrov, zachránila část posádky Endurance a zůstala nadobro poznamenaná událostmi, kterými prošla. A já můžu říct, že ta nová, ta třetí Lara je mnohem blíž té první než ta druhá. A líbí se mi víc než ta druhá.

Když se Lara probouzí v jeskyni, je vystrašená a v šoku. Ale relativně rychle se vzpamatuje, jako kdyby najednou zjistila, že ty boty, co musela obout, jí neuvěřitelně sedí, a že to jsou přestě ty boty, které hledala. Někteří recenzenti si stěžovali na to, jak rychle se Lara stala z nezkušené dívky vraždící mašinou. A víte - mě zrovna tohle ani tak nevadí. Beru to prostě tak, že Lara v sobě našla tu nakopávačku zadků, která prošije olovem kohokoliv a za jakékoliv situace. Lara byla vždycky tak trochu superhrdinka a my to všichni víme, a příliš emocionální rodinné příběhy se k ní nehodí (tímto si oddychuji, že možnost navázíní na LAU trilogii je snad pryč), i když je pravda, že o Lařiných rodičích - hlavně otci - v téhle hře párkrát zmínka byla (a teď zvedám varovně hlavu a modlím se, že se Lařini rodiče do jejího zorného pole už nevrátí).

Nový TR ale není emocí prostý. Myslím ale, že můžu říct, že to nedopadlo zase tak špatně, co se míry emocí týče. (Troufám si říct, že u mě vyvolal i jiné emoce, než které asi tvůrci zamýšleli v hráčích vyvolat. Můj vztek a zběsilé řvaní asi není to, co chtěli slyšet.) Přiznávám, že když jsem viděla Rotha umírat, uronila jsem i nějakou slzu, a hned jsem pak začala prskat, když Lara dala jednu z jeho pistolí Sam. Pokud jsem neopakovala nějaké sekvence příliš často (a že některé jsem hrála snad třicetkrát), cítila jsem napětí (pokud jsem je ale opakovala, tak spíš vztek a nudu).

Pokud jde o postavy - mnohé recenze jim vytýkaly, že jsou příliš ploché. Upřímně - tyhle postavy nepřekvapí. Už na první pohled je docela snadné udělat si obraz o tom, co asi budou vyvádět a jaké budou. Neurazí, nenadchnou. Beru je spíš jako doplňkovou záležitost. Akorát Sam jsem si opravdu nějak neoblíbila.

Co bych ale vytknula je jedna zásadní věc, která se příběhu týče, a to je způsob, jakým je vyprávěn. Ve chvílích, kdy jsem sledovala příběhovou linii, jsem se utvrdila v dojmu, že tohle není ani tak hra, jako spíš film, který se tváří jako hra. V podstatě stačilo mačkat šipku dopředu, často střílet a mačkat akční klávesy, které vyžadovaly ty staré známé quick time events. Těch tam bylo na můj vkus příliš.

A jak se to vlastně hraje

A ty quick time events mi vadí i z jiného důvodu, nejen proto, že ze hry dělají interaktivní film. On se s nimi můj počítač totiž často nekamarádil, takže jsem je musela zkoušet znovu, a znovu, a znovu... dokud se mi nepodařilo trefit tlačítka přesně v těch momentech, kdy si můj počítač usmyslel, že na mé výzvy zareaguje.

Ano, tohle je chyba na mé straně. Holt není nejrozumnější hrát náročnou hru na rok a půl starém notebooku, který je určen spíš na psaní a práci. Ale minimální požadavky splňuje, tak jsem to holt zkusila, a jak vidíte, odehrát jsem to dokázala, i když někdy to bylo hodně perné. Myslím, že hráč s nadupaným počítačem nebo tou správnou konzolí si rozhodně hru užije víc. Pokud jde o samotné ovládání, to není příliš těžké ovládnout, většinou stačí - jak už jsem řekla - jen běžet dopředu a občas zmáčknout něco dalšího. Je ale pravda, že někdy mě ovládání docela zmátlo (viz můj problém v Chasm Monastery, kdy jsem měla stisknout šipku doprava, aby Lara skočila dopředu...)

Jsou ale i věci, které kvalita platformy neovlivní, protože jsou už ve hře, a to je třeba intenzita boje. Toho je tam kolikrát tolik, že to nejde na rozum. Nebudu teď řešit, jestli je vůbec možné, aby na ostrově bylo tolik nepřátel, o tom si povíme za chvíli. Ale ty časté přestřelky, kdy se na vás valí další a další protivníci, to mi brzy začalo pít krev. Na druhou stranu jsem uvítala možnost ostřelovat je potichu z větší vzdálenosti, stejně se mi ale podařilo takhle zlikvidovat jednoho dva a pak si všimli. Obzvlášť v příběhové linii je boje hodně. Běžet, běžet, QTE, přestřelka, přestřelka, přestřelka, QTE, hádanka, přestřelka, přestřelka, QTE, běžet...

Takže: někdy se to hraje dobře a někdy fakt těžko.

A těžko se to někdy hraje kvůli bugům. Už jsem tu o nich psala, o těch, se kterými jsem se setkala. Ano, může to být i slabším počítačem - ale po prohlédnutí diskuse na TR Fóru je vidět, že bugy nejsou jen můj problém, objevilo se jich mnohem víc, i takových, na které jsem sama nenarazila. Doufám, že na tohle všechno vyjde nějaký patch, je velká škoda, že se ve hře, na které se pracovalo tak dlouho, objevilo dost chyb.

Kapka hororu?

Věc, kterou bych vývojářům vytkla - proboha, co ty hromady masa, kostí a kusů těl? To má být nechutné? Přijde mi, že je toho tolik, že to prostě působí - teda vlastně nepůsobí. Ne, vůbec jsem se kvůli tomu nebála. Ano, graficky zpracováno skvěle, ty poletující mouchy - hned má člověk chuť začít plácat po obrazovce... ale jakmile se ocitnete v místě, kde prostě není nic jiného než kusy těl, a to se navíc opakuje i jinde, nepůsobí to tak, jak to asi bylo zamýšleno. Rozhodně ne na mě.

Co na mne ale zapůsobilo a hororové to docela je, byla atmosféra v jeskyních pod palácem. Teda - ti vězňové, to bylo něco. Brr... Víte, nemám horory zrovna v lásce, ale musím uznat, že kapka hororovosti Tomb Raideru neuškodila.

Hurá na průzkum!

Tak tohle mě skutečně bavilo. Víte, já prozkoumávání v TR zbožňuju. V klasikách jsem prolezla prakticky každý kout, není místo, kam jsem se nepokoušela dostat. A v tomhle novém TR jsem si možnost prozkoumávat prostředí opravdu důkladně vychutnala, dokonce jsem se ani nechtěla pustit do dohrání příběhu, protože jsem nechtěla jít zase bojovat, chtěla jsem prolézat ostrov. A tak jsem prozkoumávala.

A navzdory mému orientačnímu smyslu, na který jsem dost hrdá, jsem se dokonce párkrát ztratila, obzvlášť v opuštěné vesnici. Mapu jsem používala často a ráda. Co jsem používala o hodně méně, byl Survivar Instinct, tedy ta funkce, která vám ukáže objekty, se kterými se dá něco dělat. Nechtěla jsem si to moc ulehčovat. Ale občas byl potřeba, takže bych ho úplně nezavrhovala.

Hrobky, hádanky a artefakty

Z těch volitelných hrobek jsem ale v rozpacích. Jen sedm? Vážně? A takové snadné hádanky... Poslední dvě hrobky mi sice daly zabrat víc, ale to spíš proto, že jsem měla problémy přinutit Laru dělat to, co bylo potřeba. Zato v příběhové části se dalo narazit na pár zajímavých hádanek. Škoda jen, že jich bylo málo, opravdu jen pár.

Je ale zajímavé hledat artefakty a dokumenty nalézající se na ostrově. To souvisí pochopitelně i s větší radostí z prozkoumávání, ale ono to stojí za to i prostě jen pro to, abyste díky tomu přidali víc vrstev do obrazu historie ostrova. Je to mnohem plnější a působivější, než kdybyste se drželi jen příběhové linky.

No a pokud jde o to hledání, ne vždycky jsou to jen artefakty. Plnění různých výzev mě také bavilo, ať už šlo o sbírání vajec nebo ostřelování totemů.

RPG prvky - vyvíjej se, Laro, vyvíjej

Prozkoumávání stojí za to i proto, že kdo hledá najde a může se pak vyšvihnout rychleji a výš. Všichni už víme, že v téhle hře se poprvé v TR objevuje možnost postupně zlepšovat Lařiny schopnosti, a to podle vlastní volby. Tři kategorie, ve kterých se postupně odemykají jednotlivé vlastnosti a dovednosti. Nejprve jsem nad tím kroutila hlavou, ale ono to není zase tak špatné. A navíc stejně časem odemknete všechno. A některé ty dovednosti jsou hodně šikovné. Třeba obírání nepřátel, možnost zvýšit Lařinu nosnost, různé špinavé triky...

Nevyvíjí se ale jen Lara, vyvíjí se i zbraně. Lara získá v průběhu hry celkem čtyři a postupem času nachází různé možnosti, jak je vylepšit. Jednak nachází součástky přímo k jednotlivým zbraním, jednak je může vylepšit pomocí "šrotu", co se válí všude po ostrově. Lara je kutilka. A ve zbraních se tak nějak přirozeně vyzná.

Být či nebýt realistou

Lara sama se zpočátku zdá být realistkou, která pochybuje o tom, že se tu děje něco nadpřirozeného, rychle ji to ale přejde. A víte - myslím, že k TR prostě nereálné věci patří. Ať už jde o mýty, vyhynulé druhy, démony, tajemné lokace, hrobky... uznejte sami.

A v tomhle TR je vážně dost věcí, nad kterými by člověk mohl kroutit hlavou, že nejsou možné. Rychlost, jakou se Lara vyvinula v mistrnou střelkyni, její výdrž, schopnosti. Mladá dívka vyvraždí celou pevnost ostřílených trosečníků. Mladá dívka se udrží jen s cepínem na skále v průběhu bouře. Mladá dívka bez zkušeností dokáže přežít. No jo. Ale je to Lara, na to nezapomínejte.

A je to tedy Lara Croft? Řeknu to takhle. Je to víc Lara Croft než Lara Croft z LAU trilogie. A i přes své chyby je tahle hra asi nejlepší, co jsem od Crystal Dynamics z TR série hrála.

A ještě si dáme shrnutí:

Co se mi líbilo

• ostrov, prostředí a grafické zpracování
• soundtrack
• průzkum, hledání artefaktů a dokumentů
• vývoj schopností Lary, vývoj zbraní
• některé zajímavé hádanky
• některé silné momenty
• délka hry je přijatelná

Co se mi naopak nelíbilo

• příliš mnoho boje
• příliš mnoho QTE
• bugy
• volitelné hrobky jsou moc snadné
• je to spíš interaktivní film

K čemu se stavím neutrálně

• příběh
• postavy
• hratelnost - někdy to jde a někdy holt ne, půl na půl

Jestliže máte ještě nějaký dotaz, ptejte se. Budu ráda i za vaše názory a dojmy.

Dodatky

Jsou věci, které jsem zapomněly zmínit, a které mne také potěšily nebo zarazily:

• ve hře se nachází pěkných pár easter eggů a referencí, brzy o nich napíšu samostatný článek
• výborné je, že na mnoha místech, obzvlášť máte-li již hodně dobré vybavení, můžete jít více cestami, takže hra není čistě lineární
• trochu mě mrzí, že tvůrci tak upozadili Lařin přívěsek. Asi jsme si od něj slibovali moc
• ačkoliv nemám ráda, když mám omezené množství munice, můžu říct, že jsem jí měla pořád dostatek, a když mi došly třeba šípy a k něčemu jsem je potřebovala, nebylo příliš těžké je najít
• zatím jsem nezkoušela na vlastní kůži multiplayer
• jestli mně napadne ještě něco dalšího, připíšu to