Hoj!

Mrzlo tak šíleně, že ani Cimrman by si s tím neporadil, vítr hučel v uších, sníh zalézal do nejmenších skulinek našich oděvů, pod nohama nám klouzal spíš led než pevná zem. Právě jsme přežili havárii vrtulníku a jediný, za kým jsme mohli jít, byl Willard, ten šílený vědec, který nechal zmutovat své pracovníky, jež se v té chvíli plížili kolem... Ne, pardon. Nechala jsem se unést. Předpokládám, že jste asi poznali, která hra a která lokace mi přišla na mysl - Antarktida z TR3. Vážně jsem měla chvíli pocit, že slyším antaktické větry, když jsem čekala pod koněm na Václaváku, to víte, počasí nám nepřálo a jako na potvoru muselo zrovna celý den sněžet. V říjnu. Čekal by to někdo? :-)

Nicméně i přes nepřízeň počasí rozhodně nelituji, že jsem se ke srazu nechala přemluvit. I když už vedu tenhle blog pěkně dlouho a doma mám LHC, byla jsem vlastně překvapená a potěšená vaším nadšením pro naši oblíbenou vykradačku hrobek... Škoda jen, že nemohla dorazit má sestřička. Z Willyho pexesa s klasickou Larou by byla nadšená:-)

Takže díky vám, Willy, Shadris a Thingu, za příjemně strávené sobotní odpoledne:-)