CD s Tomb Raiderem na mě vyčítavě hledí

Přeji krásný podzim...

Ano, já vím, že cédéčka nemají oči. Kulatá sice jsou, ale velice plochá a děravá, a asi jen těžko byste v nich hledali sítnici. Holt personifikace. Ale stejně mám pocit, že ten disk s Tomb Raiderem ležící na poličce na mě hledí poněkud vyčítavě, a v mém svědomí se ozývají tenkým hláskem otázky, na které ale nedokážu odpovědět. A přitom občas skutečně mívám záblesky chutě opět se vrhnout s Larou do boje. Když musím vyrazit na Strahov, vzpomínám na Angel of Darkness, když vstupuji do metra, někdy se rozhlížím, jestli tam náhodou není někde nápis Aldwych, a když jsem poprvé zaslechla tenhle měsíc krákání vran, v mé mysli se zase vynořila vzpomínka na Tomb Raider 2 a jeho čínské lokace. Jó, v mé mysli je Tomb Raider pořád. Ale zároveň tam jsou všechny ty knížky, co bych si chtěla přečíst, všechny ty další hry, co hraju či chci hrát, všechny ty úkoly, co mám splnit... Někdy si ale říkám, že bych se mohla zase někdy zakutat do svého doupěte a zapnout počítač jen proto, abych odehrála v kuse nějaký celý TR. Přemýšlím, jestli bych to vůbec dokázala...

A co vy? Hrajete teď TR, nebo něco jiného?