Pekelný level Lud's Gate

LaraHCroft: Nemáš chuť zahrát si Tomb Raider?

Charlie: Hm... a kde jsme? Ale ne, ne Lud's Gate...

Já nevím, jak jste na tom s tímhle levelem vy, ale mě stačí jen pomyslet na něj a už mi vstávají vlasy na hlavě. Ano, asi jako Laře na obrázku. Ostatně ten obrázek ukazuje snad mou nejneoblíbenější část, tu s tím žlutým čímsi. Je to sice roztomilé, ale už jsmte to zkoušeli řídit? Vzduchu je málo, jdou po vás potápěči a krokodýlové (a Steve Irving nikde), a ještě k tomu je ta podvodní část tak rozsáhlá. Je to na zabití, a přitom to, že Lara stále umírá, člověka moc nepotěší...

Jestli bych mohla z celé série Tomb Raider vyhodit jeden level a vymazat jej z paměti, bez skrupulí bych zvolila právě tenhle. Jistě, něco na něm je, přírodovědecké muzeum je fajn a hodní bezdomovci též, ale jakmile přijde na potápění, vyskakuju z kůže. Možná je to i tím, že já sama se hrozně nerada namáčím, a při hraní tohohle londýnského levelu mi teče vzteky po zádech studený pot.

A zrovna před chvílí se LHC (která právě v tomhle levelu v TR3 je, a nerada hraje sama a má ráda, když jsem jejím přísedícím) ptala, jestli nemám na TR chuť. Ouvej. Bože chraň nás před pekelnými žlutými vozítky...