Téma č. 3 - Dračí přívěšek a Dračí trojúhelník

Jak asi Lara získá přívěšek, který se jí v novém TR houpá na krčku?

Přečtěte si dvě povídky a v anketě na konci článku zvolte svého favorita.

---

Tombraider.ng

Dragon's Adventure

Existence dračího přívěšku byla dlouho jen legenda. Až do doby, kdy začal vládnout císař Čchin Xian-ti, který přívěšek opravdu našel. Moc přívěšku ukryl do stromu, dnes známém jako Sangra de Drago, dračí krev. Čchin věděl, že nic není ztraceno navždy, a proto zařídil, aby se moc přívěšku skrytá ve stromu nikdy nedostala pryč.

Dlouho se nikomu živému nepodařilo najít přívěšek ani strom, protože Dračí trojúhelník se toho pokladu nehodlal jen tak vzdát. Ostrov Dragofire i s přívěškem upadl do hlubin zapomnění na tisíce let. Až do roku 1989. Lara Croft měla tou dobou 21 let a byla plně odhodlaná, že ten přívěšek najde. Začala o tom ale trochu pochybovat, když ji na Dragofire odmítal vzít každý kapitán. "Nai chansu. Kesshite." odpovídali všichni ("Ani náhodou. Nikdy."). Tomu místu říkali Ďáblovo moře.

O pokladu ostrova Dragofire se dozvěděl i kapitán Conrad Roth, hledač pokladů, který by pro peníze udělal téměř cokoli. Slíbil Laře, že ji na ostrov vezme. Když nastupovala na loď Endurance, ještě ani v nejmenším netušila, co ji potká.

Za několik hodin se Endurance dostala na území Dračího trojúhelníku. Byla tma a oblohu osvětlovaly jen mohutné blesky. Rozbouřené moře uvítalo nezvaného hosta stejně jako všechny před nimi - bouří. Netrvalo dlouho a Ďáblovo moře ukázalo svou pravou tvář. Z Endurance zbyly jen trosky na břehu ostrova. "Dragofire." vydechla Lara.

Začal boj o život. Byla ale odhodlaná přežít a ten přívěšek najít. O Čchinovi Xian-tiovi už slyšela hodněkrát a tak jeho příběh znala velmi dobře. Přečetla neuvěřitelné množství knih o všem, co se týkalo Dračího trojúhelníku, přívěšku, ostrovu nebo Čchinovi. Ten přívěšek prostě musí najít.

Trvalo jí pár hodin, než našla Rotha. S ním se cítila bezpečněji. Přece jenom, je dobrodruhem déle než ona. Má dost zkušeností s hledáním pokladů.

---

Seděli uprostřed pralesa pod jakýmsi stromem. Měl hladký kmen a bílé skvrny. Lara řízla do jeho kůry. Začala vytékat červená míza a tou si zkusila potřít škrábance. Míza se změnila v nějakou pěnu, podobající se mýdlu. "Je to on. Je to ten strom!" vykřikla Lara. "Sangra de Drago. Dračí krev." doplnil Roth. To byla ta moc - přívěšek měl moc uzdravovat.

O několik minut později našli vchod do podzemní místnosti. Byla to hrobka. Na zdech byly čínské znaky z doby císaře Čchina Xian-tia, tím si byla Lara jistá. "Musí tu někde být. Ten přívěšek." řekla Lara. A měl pravdu. Byl pohozený na zemi, kousek od sarkofágu císaře. A nebyl tam pohozený jen tak...byl tam umístěný záměrně. Jako past. Jakmile ho Lara zvedla, podlaha se začala chvět a celá místnost se začala hroutit.

Naštěstí stihli utéct včas. "To se dalo čekat." řekl nevzrušeně Roth. Najednou slyšeli známý zvuk. Vrtulník! "Jak se sem dostali??" divila se Lara. "To nevím, ale je to naše jediná šance jak se dostat domů. Tak pojď, půjdeme." řekl Roth a společně s Larou odkráčeli směrem k vrtulníku.

Bylo až k neuvěření, že se z toho ostrova dostali živí. Ti lidé jim zachránili život. A kdo to vlastně byl? Alister a Zip, největší přátelé Lary.

Winston doma netrpělivě přešlapoval. Jakmile se otevřely dveře, běžel s táckem v ruce všechny přivítat. Lařino první dobrodružství se jí tedy skvěle povedlo.

Niko339

Tajomný prívesok

Dni, hodiny, minúty... čas!
Všetko plynulo tak pomaly. Mohla som tu stráviť už roky, a pripadalo by mi to ako chvíľka.
Po tom, čo som spadla sa mi všetko zdalo iné. Voda, tá tmavomodrá voda bola akási iná. Aj keď som nevidela žiaden rozdiel, cítila som to.
Niečo sa stalo, ale problém bol že som nevedela čo. Akoby som sa ocitla v inom čase na inom mieste. Všetko mi pripadalo iné. Ale keď som sa poriadne pozrela na každú jednotlivú vec, nevidela som v nich rozdiel.

Neviem ako dlho som na tomto ostrove, ale za ten čas čo som tu sa toho veľa zmenilo. Všetko začalo meniť svoj tvar, ale tak, že som si to nevšimla. Možno sa mi to len zdá, možno mám morskú chorobu, ale... odkedy nosím ten prívesok, cítim sa zvláštne.
Ako som k nemu vlastne prišla? Kde sa vzal? Kde som ho našla? A vlastne - čo sa tu stalo?


Po tom, ako Lara padla do vody, všetko sa zmenilo. Prúdy ju uniesli a čoskoro sa ocitla na pláži. Chvíľu mala otvorené oči, no potom ju niečo udrelo do hlavy a omdlela.
Keď sa znova prebudila, videla len tmu. Na hlave mala vrece a cítila, že je hore nohami. Visela na lane. Ale, ako sa tam dostala?

Rozhýbala sa a začala sa mykať sem a tam ako nejaký strojček. Veľmi skoro pocítila povolenie lana a čoskoro padla na zem. Zasyčala od bolesti, pretože dopadla na rebro. Pocítila, ako sa jej zlomilo. Zaťala zuby do pier a uvoľnila si ruky z lana. Strhla si vrece a tlmene zvreskla.
Jej žalúdok bol ako na vode. Skoro zvracala, keď uvidela čo je priamo nad ňou.
Bol to jeden z členov posádky lode Endurance. Ibaže bol celý rozpáraný a ešte stále z neho tiekla krv.
Odvrátila zrak a upriamila pohľad na tmavé miesto v stene.
Pohyb!
Lara stŕpla na mieste. Čo sa to pohlo?! - pýtala sa sama seba.

Divné stvorenie vystúpilo z tieňa a Lara zbadala, že je to divná forma neandrtalitizmu. Čiže to bol akýsi neandrtalec ale s tým rozdielom, že tento bol celý od krvi, v rukách mal nôž a na ústach vražedný výjav.
Urobil niekoľko pohybov smerom k Lare, ktorá ihneď pochopila čo sa deje.

Zvreskla a postavila sa na nohy. Ihneď pochopila, že to bol špatný nápad, pretože mala vytknutý členok. Neandrtalec sa na ňu vrhol, a Lara len mohla dúfať, že to je špatný sen.
Lara si zakryla oči a kopla tou nohou, ktorú mala zdravú. Neandrtalec spadol na zem. Lara ihneď využila príležitosti a vzala mu nôž. Potom sa nadýchla a začala doň bodať a sekať, čo jej sily stačili. S každým ďalším bodnutím/seknutím cítila divné pocity. Akoby jej to spôsobovalo radosť, pôžitok.
Keď si to všimla, ihneď prestala a vstala. Pomalým krokom sa dotackala až k tunelu, z ktorého neandrtalec prišiel. Potom vošla dnu a stratila sa niekde medzi chodbami.

Kráčala cez ne opatrne, snažila sa zdržať len v tieni, čo sa jej aj darilo. No čoskoro sa ocitla pri rokline. Obrátila sa, urobila niekoľko krokov dozadu a nadýchla sa.
"Musím skočiť" povedala si a obzrela sa. Srdce jej na malý okamih zamdlelo. Videla svetlá a počula divné chrochtanie. Boli to neandrtalci, a chystali sa Laru zabiť.
Striasla zo seba strach a pomaly sa rozbiehala.
Neandrtalci boli už skoro pri nej. Zreteľne počula, ako kričia že "Tam je". Aj keď nerozumela ich jazyku, domyslela si to. Posledný raz sa obzrela a skočila. Vo vzduchu zavrela oči a dopadla...

Keď znova otvorila oči, bola na akomsi ostrovčeku, ktorý bol v skutočnosti skala. Obzrela sa na miesto, z ktorého skočila. Neandrtalci tam už nestáli.
"Uf" vzdychla si a postavila sa. Musela sa dostať z tejto prekliatej jaskyne za každú cenu. A práve uvidela možný východ. Bola to akoby diera na potrubie. Tak to vypadalo, ibaže bola o trocha širšia, takže sa cez ňu dalo prepchať.
Opatrne zliezla dolú a vopchala sa do diery. Pomaličky ňou liezla, až sa nakoniec ocitla v nejakej divnej miestnosti. V strede bol veľký stĺp, na ktorom bol položený zelený kamienok, či skôr prívesok. Mal tvar kruhu v ktorom bolo zelené očko. Vyžarovala z neho tajomná energia, ktorú Lara nevedela opísať. Než si to uvedomila, siahla na prívesok a dala si ho okolo krku. Zalapala po dychu a padla na kolená.
"Po... pom...." chrčala.
V tom dnu vtrhli neandrtalci. Lara sa spamätala a zhlboka nadýchla. Boli traja. V rukách mali oštepy.
Pomaly sa blížili k Lare, ktorá pochopila, že je koniec.

Neandrtalci sa na ňu vrhli, vzápätí ich ale odhodilo nabok. Z Lary vytresklo zelené svetlo, ktoré neandrtalcov zdvihlo zo zeme a hodilo ich o steny. Lara nechápala, ako to robí, no vzápätí už vedela, že to robí ten prívesok. Ten prívesok jej pomáhal.
Lara sa postavila a utiekla preč z miestnosti...

Uvidela ďalšiu "myšiu dieru" a vošla do nej. Preplazila sa až k tunelu. Bola v ňom tma, ale fakle na stenách ho dostatočne osvetľovali. Videla že je dosť vychodený, čo znamená že tadiaľto chodia. No taktiež videla okrem stôp aj čiary od ťahania. Možnože tadiaľto ťahajú obete dnu - pomyslela si a pokračovala cez tunel. V tom ju niekto kopil do chrbta. Padla na zem. Obrátila sa a zvreskla. Bol to neandertálec. Snažila sa brániť, ale neandertálec ju chcel zabiť. Vytiahol nôž a chystal sa seknúť, ale minul a sekol do suda s ohnivou značkou. Lara si to spočiatku nevšimla, ale keď si uvedomila, že celá táto miestnosť má po krajoch sudy, uvedomila si, že jediná iskra môže vyvolať výbuch.

Nevedela ako, ale nejako neandertálca odhodila a škriabala sa čo najďalej od sudov. Neandertálec vytiahol spoza chrbta zbraň a vystrelil. Lara ale uskočila, a guľka zasiahla sud.
"Pekla!" zvreskla Lara a snažila sa čo najrýchlejšie dostať k ďalšej "myšacej diere", ktorá možno viedla von. Cítila už vo vzduchu plyn. Postavila sa a rozbehla sa k diere. Neandertálec namieril zbraň a stlačil spúšť.
Bum!
Všetko vybuchlo a Lara skočila do tunela. Zem ihneď tunel zasypala. Lara sa plazila cez myšaciu dieru von. Cítila čerstvý vzduch. Ostávalo pár metrov, možno päť, a bude vonku. Už, už... už!

Ruka jej vyšla ako prvá z diery. Potom i druhá ruka, hlava, krk telo a nakoniec i nohy. Bola na slobode. Vstala a bežala preč, čo jej sily stačili...