Baldur's Gate 2: Shadows of Amn

Správně, tohle NENÍ Tomb Raider. Charlie prostě vyzkoušela další hru a rozhodla se vás s ní seznámit. Třeba jí hřích proti Tomb Raideru bude odpuštěn:-)

Baldur's Gate 2: Shadows of Amn

Vlastně jsem nikdy RPGčka nehrála, do nedávné doby jsem ani netušila, co ta zkratka znamená (pokud jste na tom stejně, pak vězte, že je to zkratka z role playing game). A pak se mi najednou dostalo pár RPGček do ruky a já byla velice překvapena...

O co tu vlastně jde

Baldur's Gate 2: Shadows of Amn byl první kousek, po kterém jsem chňapla. Ti, kteří vědí, o co v této sáze jde, by se možná divili, proč jsem si vybrala druhý díl, ve kterém příběh ságy ani nezačíná, ani zcela nekončí. Ale ono to nevadí, příběh této hry je víceméně samostatný, takže o požitek z příběhu jsem rozhodně nepřišla.
Celé to pro mě začíná více než ošklivým probuzením - kdo by toužil probudit se ve věžení, a to ještě s ošklivými ranami způsobenými mučením. Mučením na těle... ale mnohem víc na duši. I když s duší je to dost komplikované. Byla jsem o ni totiž připravena.

Má postava je potomkem Bhaala, boha vraždy, a jako taková má v sobě skrytou obrovskou sílu a moc. A o tu právě stojí můj mučitel, mág Irenicus. A i když z jeho vězení se mi uprchnout podaří, nemám vůbec vyhráno. Kdepak, ještě ho musím chytit, a pokusit se získat zpět mou duši, kterou mi ukradl.
A cestou musím zachránit svou sestru (taktéž ze spárů Irenica), čelit gildám Stínových zlodějů, vyhnat trolly z hradu, utéct z bludiště hádanek v Léčebně, zabít pár draků, nakopat zadek několika lichům (mí neoblíbení takřka démoničtí mágové), probojovat se Podtemnem, říší elfů temných, vyřídit si to s krvežíznivými upíry, projít si samotným Peklem a hlavně najít Irenica a...
Úkolů, které ve hře musí - tedy spíš může, ne všechno je samozřejmě povinné - hráč splnit, je tolik, že do jednoho odstavce se mi to nevejde. Asi by na to nestačil ani jeden článek.

Cokoliv chcete

Vraťme se k hlavní postavě. Bez jejího vytvoření by vás hra nikam nepustila. Buď si můžete vybrat z několika možných postav, nebo si vytvořit hrdinu zcela podle svého gusta. Co chcete být? Člověk? Elf? Půlčík? Drow? Půlork? Žena, nebo muž? Jak budete chytří, jak obratní, jak silní? A co vaše povolání, jakou cestou se vydáte? U povolání si můžete vybrat i jednotlivou specializaci. Chcete být hraničář-lučištník, nebo spíš stopař? Mág iluzionista, nebo prostě jen mág? Druid či kněz, zloděj či bojovník? Já sama zvolila cestu mlýnku na maso. Má hrdinka se stala bojovnicí-kensai a vybavena těmi nejlepšími katanami byla téměř neporazitelná. Ale ne že bych jen tak bezhlavě mlátila kolem sebe. Nezbytnou součástí vytváření postavy je také její orientace k dobru, zlu či neutralitě, a coby dobrá postava přece nebudu likvidovat nevinné.
Tak, ještě vyladit detaily, jako třeba jakou ikonu vaše postava bude mít, do jakých barev bude laděno její oblečení a další podrobnosti, a obtížná cesta může začít.

V dobré společnosti

Nejsem znalkyní RPG her, ale tuším, že takhle to nějak obecně chodí - hrdina není sám. Jak plyne čas, přidávají se k němu různí společníci. V BG2 je těchto postav na výběr mnoho a rozhodně nejsou nezajímavé. Skoro je škoda, že jich člověk může najmout jen pět (šest je totiž maximální počet ovladatelných postav, a sami sebe z party vyhodit nemůžete). Za každou postavou se skrývá nějaká minulost, nějaký příběh, mají své vlastní názory a pocity, které často vyjadřují, mohou s vámi být spokojení i nespokojení...

Zkusím vám ve zkratce představit alespoň trochu skupinu, kterou jsem kolem sebe vytvořila. Takže kromě kensai Charlie tu mám hraničáře Minsca (na obrázku vlevo), nezapomenutelného siláka s dobrým srdcem a poněkud poblázněným rozumem, který oddaně miluje svého křečka Booa (říká, že jde o vesmírného křečka). Díky mé slabosti pro muže se zalíbením pro malá zvířátka se Minsc rychle stal mou nejoblíbenější postavou. Dále tu je Jaheira, půlelfka a druidka pečující o rovnováhu v přírodě. Má sestra Imoen, zlodějka a kouzelnice v jednom, která má sice stejně jako já v žilách Bhaalovu krev, ale nemá takovou moc. Zlodějkou a kouzelnicí je taktéž Nalia, dcera šlechticů, která mi po tom, co jsem jí pomohla získat zpět její sídlo z pracek trollů, toto sídlo svěřila do péče. A Viconie, neuvěřitelně schopná kněžka, ale v nitru zlá. Nicméně k mé partě dobráků se připojila a pomáhala mi velmi spolehlivě, takže proč ne...

Postav je ve hře skutečně mnohem víc a já vyzkoušela i pár jiných, než jsem vytvořila popsanou sestavu.
A pak je tu ještě jedna malá genderová nespravedlnost, o které jsem se ale jen doslechla. Pro duše se zálibou v romantice je tu možnost, aby hlavní hrdina či hrdinka navázal s někým milostný vztah, romanci. Nejde to ale se všemi postavami, jen s některými. Jenže zatímco pánové si mohou vybírat ze tří krásných žen, dámy aby se spokojily s jediným možným kandidátem, a to nepříliš sympatickým Anomenem... No, nebudu vám tajit, že jsem šla radši zabíjet draky.

Tak komplexní, tak složité

Myslím, že tahle čtyři slova by to mohla vystihnout dostatečně, ale raději to ještě trochu proberu. Hra je skutečně neuvěřitelně (pro mně coby novicku ve světě RPG obzvlášť) komplexní. Nabízí obrovské množství možností. Tolik postav, které můžete oslovit, tahat z nich informace, tolik lektvarů, které se mohou k něčemu hodit, tolik kouzel, které se můžete naučit, ale musíte si dávat pozor, abyste je taky uměli ve správnou chvíli používat, tolik různých artefaktů... Mluvící meč, boty rychlosti, brnění z dračích šupin, ochranné amulety. Trvalo mi dlouho, než jsem se naučila, co je vlastně THACO a proč je to důležité, jak své postavy co nejlépe vyzbrojit a ochránit podle toho, co umí a co ne.

Upovídaná hra

Jestli čtete tak neradi, že vám dělá potíže i přečíst televizní program, pak tohle není hra pro vás. Ale tohle upozornění je v podstatě zbytečné, protože nečtenáři by k němu vlastně vůbec nedošli. Co ale chci říct, je jedna věc, která se mi na téhle hře zalíbila. Připomíná mi trochu knihu. Velice interaktivní obrázkovou knihu. Řečnění je tu spousta. Potřebujete z někoho vytáhnout informace, o něčem se domluvit, vyzpovídat někoho... najdou se i upovídanější hry, ale tahle obsahuje tolik textu, že by to na knihu možná vydalo.

Pohladit zrak, sluch i mysl

Že mám ráda zajímavé příběhy, to už jsem tuším řekla. Hlavní příběh téhle hry je takový klasický fantasy příběh - někam se jde, proti někomu se bojuje, něco se hledá - ale je omotán spoustou různých zádrhelů a příběhů dalších osob, že stojí za to si jej prožít. A co se těch dvou smyslů týče... Tahle hra je stará dvanáct let a já si netroufnu posuzovat, zda je její grafiku na tu dobu zastaralá či nikoliv, každopádně ale svému účelu slouží. A velice dobře. Vývojáři vytvořili rozsáhlý svět s krásnými městy, monumentálními hrady, půvabnými vesnicemi a děsivými lesy a podsvětími. Co na tom, že to není grafika současných her, která prakticky soupeří s realitou? Stačí trochu fantazii nakopnout. V případě BG2 je to kop sice mírný, ale efektivní. A k tomu přidejte soundrack, který do uší vplyne jako med, a pusťte se do dobrodružství.

A co jsem ještě chtěla říct?

Že jsem si báječně odpočinula i vybila zlost. Pobavila jsem se i tím, že ani bezedný pytel, který tu můžete na své věci používat, není tak bezedný jako batůžek Lary Croft. Zabrousila jsem do jiných herních vod, než jaké znám z Tomb Raider, a přišla jsem na to, že i v nich se dá příjemně plout. Byla jsem obviněna ze závislosti, pařanství a nevěry Laře Croft, ale naštěstí jsem to přežila ve zdraví. Alespoň doufám.

A máte-li něco proti křečkům...

"Jdi jim po očích, Boo!"

Děkuji CeBrkovi za zapůjčení screenshotů (a za hru).

Plnou velikost screenů zobrazíte kliknutím na ně.

Baldur's Gate 2: Shadows of Amn | vydavatel: BioWare | vývojář: Black Isle Studios | rok vydání: 2000