Ve jménu zkoušek

Čtvrtek letí za čtvrtkem jako velká voda... Co takhle malý pokus?

Vezměte velký kbelík. Nalijte do něj vody, kolik se do něj vejde. A teď do něj skočte...

Ano, přesně takhle to teď vypadá v mém mozku. Má paměť je jako ten kýbl, já se do něj snažím nalít co nejvíc vědomostí, jenže pak tam musím taky vletět sama a vyznat se v nich, a ejhle, voda je pryč!

Zkouškové je zvláštní období. Člověk má pocit, že se na něj všechno řítí, a zároveň ví, že neuteče, protože nohy i ruce má zalité v betonu povinností...

Ať žije Murphy! Ne. Vivat Ebbinghaus! Zapomeň na mne na pár hodin se svou křivkou zapomínání, ó velký... No dobrá, tohle pochlebování asi mé paměti nepřilepší, ale vyzkoušet se má všechno, ne?

Nenechte se mýlit, já miluju vzdělání. Jenže teď o zkouškách mám tak nějak pocit, že vzdělání nemiluje mne.