Volání divočiny

Musím přiznat, že jsem docela překvapená. Skutečně zatím postupuji bez nějakých větších zádrhelů. Ovládání sice musím pořád přivykat, ale spoustu věcí si pamatuju z toho, jak jsem kdysi pro LHC musela části téhle hry odehrát (ty s pavouky, pochopitelně). Zatím mi to připadá všechno skoro jednoduché. I ty hádanky...

Ale prostředí je opravdu fantastické. Pořád se rozhlížím a kochám se. Ano, teď už nemám vzor, se kterým bych to porovnávala, takže se víc soustředím na hru. Středozemní moře už je za mnou, a Thajsko, podle mého snad nejkrásnější lokace (miluju džungle!) už mám nejen před sebou, ale i kus za sebou.

Ach ano, také jsem vám chtěla říct, že konečně můžu fotit, tak nezapomeňte na to, že v průběhu hraní také tvořím nějaké ty momentky do galerie Screenshoty od Charlie.

→ Tohle je fantastický ksichtík...