22. 12. - Kdo si hraje, ten zlobí

Dnes se ozývám dost pozdě, já vím. Byla jsem dlouho ve škole a teprve před chvílí jsem konečně dojela domů. Dlouho jsem přemýšlela o tom, co bych vám dnes měla napsat. A musím přiznat, že to není snadné, vymýšlet něco na každý den, ještě, že už jsou do těch Vánoc jen dva dny.

Když už jsem mluvila o tom návratu domů, dostala jsem chuť trochu si zavzpomínat...

Máme spolu s LHC skvělý sesterský vztah a většinou to tak bylo i v minulosti (až na pár výjimečných incidentů, které bych raději blíže nespecifikovala:) a často (dobře, ne vždycky, když sestra chtěla) jsme si spolu hrály. A když jsme se zamilovaly do Tomb Raider, tak jsme nejen hru hrály na počítači, ale také jsme se pokoušely převést ji do skutečnosti.

Říkaly jsme tomu "Cesty".

Znáte princip opičí dráhy? Určitě ano, pokud to slyšíte poprvé, pak vězte, že je to prostě dráha plná překážek (ano, tak trochu jako Lařina tréninková dráha). Tak k tomu by se naše "Cesty" daly tak trochu připodobnit. Rozvržení rolí bylo prosté:

LaraHCroft - Lara

Charlie - všichni ostatní (drobní nepřátelé, větší nepřátelé, bossové, tvůrce zvuků, plánovač pastí, spouštěč hudby, tvůrce artefaktů, pisatel vzkazů atd.)

náš pes - zlý pes

žlutý míč - balvan

Ano, správně, neměla jsem to snadné:) Nejen, že jsem musela všechno vymyslet, naplánovat a připravit, ale pak jsem ještě musela pobíhat "po place" (doma a po zahradě), ukrývat klíče (v létě do psí boudy a do bazénu, v zimě ve sklepě), páky (ta vlastně byla jen jedna. Vyrobila jsem ji dost šikovně a ukryla ji pod stůl, kde vydržela několik let, aniž by si toho rodiče všimli), lékárničky z papíru, musela jsem taky házet na LHC obří žlutý skákací míč nebo ho držet tak dlouho, než se vyboxuje a "vyhraje" souboj s "monstrem", Samozřejmě jsem také byla terčem střelby. Naštěstí měla LHC jen kuličkovky...

V jedné naší "Cestě" jsem ztvárnila hlavního bosse - Prase, netuším, kde jsme na něj přišly. Myslím, že zrovna v téhle "Cestě" nějak figuroval i záchod, na který jsme nalepily papír s nápisem "Tutanchamonův trůn" (nebo prostě něčí trůn, už si to nepamatuju přesně), zapálené prskavky zapíchnuté do sněhu, a nakonec taky dýka Xiana z papíru...

Víte, moje vzpomínky se dost těžko popisují. Ale věřte mi, byly to úžasné časy:)