Tak jsem se s Larou vydala za Excaliburem

...nebo taky za její maminkou, záleží na tom, jak Legend vnímáte víc:)

Možná se vám zdá, že jsem spíš na starší díly. Tak to není sen, to je skutečnost; nicméně i ty novější znám. A to docela dobře. Legend jsme s LHC získaly už krátce na to, co vyšel, tedy někdy v létě 2006, a dá se říct, že ho známe jak své boty. Už ani nevím, kolikrát jsme tuhle hru hrály. Spolu i každá zvlášť, poctivě od začátku do konce či s cheaty...

Mám-li Legend nějak označit, pak bych řekla, že je to prostě taková "oddychovka". Tunel za tunelem, vy prostě běžíte dopředu, občas někoho zastřelíte a na konci levelu se chvilku moříte s bossem. A pak zase znovu. Grafika je jiná než v předchozích dílech, Lara je z mnohem více polygonů, takže už není hranatá, do uší vám neustále hraje občas-se-měnící hudba (mimochodem, tu v Lařině sídle nesnáším - hrozně uspává!) a krom ní váš sluch zalévají Lařiny rozhovory se Zipem a Alisterem via headset. Lara má nízko u pasu kromě páru pistolí ještě vystřelovací magnetický hák, takže chvílemi působí spíše jako Spiderman, na opasku má ještě místo pro čtyři granáty, které jsem snad v životě nepoužila, nemůže mít u sebe víc jak tři lékárny a jednu zbraň navíc... Prostě Tomb Raider ala Crystal Dynamics.

Tedy... začala jsem psát článek do Občasníku o tom, že tuhle hru začínám hrát, a přitom už jsem v Ghaně (čtvrtý level z osmi). Není to moc dlouhá hra, i když mě teď (po tom, co jsem ji moc dlouho nehrála, naopak jsem hrála samé klasické díly, takže jsem se znovu musela učit ovládání) obvykle chvilku trvá, než se přes něco někam dostanu (hlavně jsem měla potíž zvyknout si na to ovládání a někam skočit, myslím ale, že už jsem se do toho zase dostala). Bohužel nemůžu fotit screeny, tedy alespoň zatím ne, než přijde LHC s nějakým zázrakem... Tak třeba až budu hrát znovu, něco vyfotím. Tahle hra se stejně musí hrát několikrát, aby mohl člověk říct, že ji zvládl na sto procent.