Nejsem si jistá, jestli Legend vede válku se mnou, nebo já s ním

Kdyby tak Ghana věděla, kolik krve mi vypila...

Tím nechci říct, že by všechny obyvatele Ghany posedl vampirismus. Já přece ve skutečné Ghaně nikdy nebyla. Zato Lara v TR: Legend ano - a řeknu vám, že tahle lokace mi dala vážně zabrat.

Ten kus po tom, co rozhýbete celý ten vodní mechanismus a všechny pasti začnou fungovat, bych nejradši smazala z povrchu zemského. Ani netušíte, kolik času jsem strávila jen s těmi hroznými bodacími ostny, kterými musíte proskákat. Hra se mi v téhle oblasti tak zpomalila, že i slimák by ji předhonil. Nevím, proč mi to Legend dělá, ale vybírá si k tomu ta nejhorší místa. A není to vždycky jen v místech, na kterých byste to čekali - u bossů, když se sejde hodně nepřátel, ve velkých místnostech...

Ta hra si vybírá náhodně, kde mě bude štvát. Já vím, že mám špatnou grafickou kartu a vůbec, když hraju hru na laptopu, ale funguje to. Jakžtakž.

"Do you hear something?"

"I FEEL something..."

...chvilka napětí, teď bys měla běžet, Charlie, nebo - jenže ono to reaguje hrozně pomalu a tak...

Vžuch, Laru rozmáčkla obří koule.

Zato s Rutim mi to tentokrát docela šlo. Myslím pochopitelně Rutlanda, pokud jste zmateni... První pokusy tedy nebyly příliš úspěšné, tak jsem se nadechla a hru vypnula (navíc už byl čas jít spát). Což bylo dobrou volbou, protože když jsem si od něj přes noc odpočinula, ráno už to byla hračka. Podařilo se mi strhnout všechny čtyři jeho léčebné plošinky, takže pak už stačilo jen střílet a střílet a bylo po něm...

Kazachstánské osvěžení

Když se v naší milé střední Evropě nedá vedrem ani nadechnout, proč si nevyrazit na výlet do chladných plání Kazachstánu? Zapnula jsem level Project Carbonek a užívala si zimní prostředí. A ejhle, opět jsem se dostala k motorce.

Nevěřili byste, co se mi s ní povedlo za bug. Takovýhle bug mám chuť omlátit vývojářům o hlavu, protože díky jejich pitomému (ano, pitomému!) checkpointovému systému ukládání hry jsem mohla být také přinucena hrát zase celou hru od začátku, nebýt toho, že jsem si to naštěstí před nasednutím na motorku uložila ještě normálně (tedy u předchozího checkpointu, samozřejmě).

Při jízdě na motorce v Kazachstánu jste určitě zaznamenali takovou tu objížděcí oblast, kterou objedete horu, zatímco vlak projíždí tunelem. A právě tady se po delší době jízdy hra poprvé uloží checkpointem. No a mě se podařilo proletět tím checkpointovým místem tak rychle, že jsem sletěla ze skály dolů. A ouha, on se ten checkpoint uložil přímo už při pádu ze skály! Takže jsem asi pět minut jen zírala na to, jak Lara neustále padá a umírá, a to tak rychle, že hra ani neakceptovala mé pokusy o ukončení hry. Totální mrtvé místo, zásek, nebo jak tomu chcete říkat...

To jsou ty zatracené checkpointy. Neříkám, že u normálního savování se mi to níkdy nestalo, jenže tam jsem si za případné špatné uložení pozice mohla sama. A já nesnáším to, když na mě hra vyrukuje s něčím, vůči čemu jsem prakticky bezbranná. Vážně, kdybych neuposlechla svou intuici a neuložila si tu hru pořádně ještě před motorkou, asi bych s Legendem sekla. Ale protože jsem měla dost duchapřítomnosti, pokračovala jsem... A teď už se moje Lara potácí s několika popáleninami po Anglii. Parádně si totiž při pátrání po hrobce krále Artuše v Cornwallu ožehla lýtka.

Ach ano - Amandina mazlíka, tedy kazachstánského bosse, jsem tentokrát udělala na první pokus. Asi si mě ta hra pokoušela udobřit:)

Válka Charlie x Tomb Raider Legend však pokračuje...